Je první březnový týden a v naší obci roztály už všechny zbytky sněhu. Rozhlédněte se s dětmi na procházce, jestli někde už neuvidíte první jarní květiny. Zkuste si je prohlédnout, popsat a pojmenovat. Doma si je pak děti mohou nakreslit.
Sluníčko už pěkně hřeje, lechtá snížek a ten taje. Sluneční paprsek odkrývá travičku. A co nevidí? Malinkatou, bílou hlavičku. "Hola, hola, vstávej panenko. Jaká jsi bílá! Jako sníh. Budu ti říkat sněženko." Sněženka se protáhla, na sluníčko zamrkala, lístečky si urovnala. Ale jak tak lístky rovná, na sluníčko spustí zrovna. "Nechci bílá býti. Chtěla bych mít spoustu barev, jako luční kvítí." Sluníčko se trochu diví, ale proč ne, říká si. A zavolá na malíře, zda své štěstí nezkusí. Skřítek malíř štětce chystá, na palouček pospíchá. Všechny barvy z celé louky na paletu namíchá. Od každé pak malý puntík sněženka má na květu. Celý les jen marně zírá na tu malou popletu. Sněženka se pyšně těší, že má barev nejvíce, strakatá je přitom jak rozmytá kraslice. Do lesa se vypravila zrovna třída dětí, rozprchly se po mýtině, je jich jako smetí. Chtějí najít sněženku, první jarní květ. Naše kytička se těší. Volá na ně: Já jsem tady!" Jak ji ale můžou nevidět? Děti smutně odcházejí. I na kytičku padl smutek. Co že si mě nevšimly? Jak to že mě neviděly? Sněženka si láme hlavu a nechápe záhadu. ,,Tolik krásných barev mám, jak pro celou zahradu!" Navečer se snesla rosa, po ní přišel déšť. Sněženka se vykoupala, všechny barvy voda vzala. A kytička byla ráda. Bez těch cizích barev snad zas ji budou poznávat.
Otázky pro děti: Co si přála sněženka? Splnilo se jí to? Když pak děti měly najít sněženku, našly ji? A proč ji nenašly? Byla pak smutná, když jí déšť smyl všechny barvičky ze sukénky?
Nejdřív hůlka vyrostla, kdo má oči ať se dívá.
Vždyť na jejím horním konci čepička se kývá!
A z čepičky - tři slzičky, hůlka patří do travičky.
A máme tu za chvilku, první jarní květinku.
Když sluníčko pěkně svítí, rozvíjí se všechno kvítí.
I nejmenší poupátko rozvije se za krátko.
"Jaro našlo kytičku, měla barvu, barvičku ..." (červenou, modrou, zelenou, žlutou, ...)
Děti nasypou semínka na tácek s vatou. Starají se o vlhčení těchto semínek a pozorují, jak semínka začínají klíčit. Až bude řeřicha dost vysoká, můžeme ji nastříhat na chleba s máslem a udělat si malou vitamínovou ochutnávku.
Čerpáno z Jaro, léto, podzim, zima ve školce je pořád prima, Kateřina Konvalinková